Proč zrovna křesťanství, Ježíš, Bible?                   Proč ne třeba jiné náboženství/ jinou víru?

Dobrá otázka.

Mohli bychom říci mnoho proč, ale koneckonců existuje na to jedna zásadní opověď.

U všech náboženství jde ve své podstatě o úsilí člověka. Ve své snaze (morální snahou), svými zásluhami nebo schopnostmi dosáhnout věčného života s Bohem, či vyššího vědomí a vyššího stupně existence.                            A v konečném výsledku bez jakékoli podstaty ujištění onoho dosažení.

Křesťanství se ode všech liší v zásadní věci.                                                                                                                          V křesťanství jsou obsaženy také naše skutky a snaha, ale prvořadě to vůbec není o dosažení oněch duchovních cílů naší silou, naší snahou a dobrými skutky.

V křesťanství jde o to, že někdo přišel tuto snahu vykonat, zvítězit a dojít do cíle místo mě a tebe.      

Protože nikdo z nás toho v dokonalosti nejsme schopen, někdo jiný musel přijít a zvítězit nad pokušením,      zlem - satanem. A tento vítěz nám své vítězství dnes nabízí jako dar.                                                                                Obrazně řečeno "nabízí nám vstupenku".  Můžeme přistoupit v čistotě k samotnému Bohu a uschopňuje nás, abychom i my v Jeho síle mohli vítězit jako On. " Stává se naší silou a trenérem".

Ten Někdo je sám Boží syn, stvořitel této země i nás samých.                                                                                            Ježíš Kristus.

Sám Boží Syn přišel vybojovat boj s mocnostmi temnoty zla, které člověka a celý svět ovládají.                                Z Bible zjistíme, že Adam v ráji uposlechnutím satanovi nabídky odevzdal sebe/celé lidstvo a kralování nad naší zemí satanu.                                                                                                                                                                            Tím se všechny generace, kteří se z Adama rodíme do tohoto života, automaticky rodíme do prokletí hříchu a smrti.  Ježíš přišel, aby nás z tohoto prokletí smrti vysvobodil a získal pro nás vládu zpět.                                            Přišel na tuto Zemi v těle člověka porazit ďábla, který nás díky hříchu (naší nevíře Bohu, strachu a sobectví ) všechny uvádí do tohoto prokletí. Hříchem vládne nad celou zemí a my sami se z toho neumíme/nemůžeme vymanit. Jednoduše řečeno "on je náš vládce a my jsme jeho zajatci".                                                                              Otroci hříchu určeni po krátkém životu k smrti a následně k věčné duchovní smrti.                                                     Je psáno, že odplatou za hřích je smrt.

Toto určitě víme.                                                                                                                                                                    Smrt je fakt, s kterým nikdo z nás ještě nic neudělal a nikdy nic neudělá. Každý musí jednou zemřít.                        Proč?                                                                                                                                                                                Dokážeme se vůbec podívat pravdě do očí a přiznat si tyto skutečnosti?                                                                Pokládali jsme si někdy otázku, proč je zde na zemi vlastně smrt? Proč pro všechno a pro všechny?                        Pokud nás Bůh stvořil a je láska, proč by chtěl, abych umíral?                                                                                          Že by nám nedal jiné východisko?

Co by to bylo za Boha!                                                                                                                                                        Dává to smysl?

Bůh toto právě řešil a řeší. Osobně bojoval a bojuje ze Satanem za nás o každého z nás.                                  Bojuje za náš život - věčný duchovní život.                                                                                                                          Za ono vymanění/vykoupení z otroctví a vítězství pro nás, dal svůj život sám Boží syn, Ježíš Kristus.                        Podnikl záchranou misi, vzdal se nebeské moci, slávy, titulů a se vším všudy se stal jedním z nás.                      Vyměnil svůj život za můj/tvůj a každého člověka.                                                                                                            Aby zachránil člověka, musel přijít jako člověk ( tzv. pro záchranu druhu - bytosti člověka) a zemřel na kříži věčnou smrtí. Fyzickou i duchovní smrtí, která je věčná.

Z lásky k nám a ke svému Bohu-Otci se navždy zřekl svého života ve prospěch nás všech.

On sám byl nevinný - bez hříchu.                                                                                                                                          Stal se nevinnou výkupnou obětí za naše provinění. Trest za hřích=věčnou smrt, vzal na sebe.

Obrazně řečeno, místo mě se do elektrického křesla posadil On. Vzal mou vinu/trest na sebe, abych já mohl být propuštěn na svobodu z ďáblova vězení/otroctví službě hříchu a mohl znovu patřit Bohu- být živý.              Přivádí nás od sobectví k lásce, službě Bohu a druhým.

Takto moc nás Bůh miluje.

Ďábel samozřejmě nechce, abychom tuto pravdu viděli. 

Byl to boj mezi Božím synem a Satanem o nás a vlastně i Jeho samého. Kdyby Ježíš podlehl, On sám by byl ztracen jako my. Byl to boj na život a na smrt za mě i tebe. Tak velký risk byl ochoten kvůli nám podstoupit.

Boží syn - Ježíš zvítězil nad Satanem, protože do posledního dechu nepodlehl jeho neustálým pokušením a nikdy nezhřešil. Mohl se zachránit a sestoupit z kříže, ale neudělal to. Všechno by tím bylo ztraceno.                  Byl poslušný a miloval věřil/důvěřoval Bohu - svému otci až na smrt.                                                                              V poslušnosti z lásky k Otci a k nám vykonal to, co po něm Bůh žádal.

Ďábel Ježíše pokoušel a dostal Ho až na kříž. Myslel si, že tam ho určitě svede a zlomí. Zničí Jeho lásku, víru a důvěru v Otce. Ale v tom se přepočítal. Místo aby vyhrál, tak byl poražen.

Ježíš zůstal Bohu - Otci věrný až do konce a porazil tak satana.

Proto ďábel nemohl Ježíše udržet v hrobě smrti. Otec ho mohl vzkřísit k novému životu a tak triumfálně dovršil své vítězství i nad mocí smrti a pekla.                                                                                                                              Kompletně tak vzal ďáblovy všechny zbraně, které vlastnil.

Ježíš jako člověk povstal k tvrdě vybojovanému novému druhu života - věčného života.                                      Možnost života pro člověka - pro nás.

Proto je o Ježíši psáno, že je druhým Adamem. Adamem, který člověku může dát a dává nový, věčný život.        

Těm kdo v Něj věří.

V Něm a skrze Něj se můžeme duchovně znovu narodit k životu s Bohem a tak přijít zpět k našemu stvořiteli.

Zvítězil a zdarma nám nabízí záchranu - svůj život, Božího Ducha.

Může ho vlastnit každý, kdo uvěří Božímu slovu. Díky tomu Bůh změnil a stále mění nespočet lidských životů. Mnozí jsou osvobozováni od hříchu k záchraně/ k věčnému životu.

Nemusíme zemřít a být odsouzení spolu s ďáblem, původcem zla a vzpory proti Bohu.

Všichni lidé jsme v podstatě osvobozeni a každý může využít vybudované cesty k Bohu.                                          Satan už je dnes poražen a je si toho velice dobře vědom.                                                                                              Od života s Bohem nás může udržet jen svými klamy a lží.                                                                                        Pokud těmto jeho lžím, které nám mají zakrývat pravdu o Bohu a Ježíši, věříme, jsme ztracení a čeká nás to samé co jeho. Soud a věčná smrt v ohni, protože odplatou za hřích je smrt.                                                    Vzpoura/vzdor proti Bohu lásky a Jeho slovu je odmítání zdroje života.                                                 Chceme-li se odpojit od zdroje života /energie, logicky nemůžeme dále žít a jsme odkázáni k smrti.                        Takto se vzepřel Bohu Satan. Chtěl být sám sobě bohem. Chtěl a chce Boží slávu pro sebe a dělat si co uzná za vhodné. Stvoření chce být samo sobě  Bohem. Touží být jako Bůh.

Chceme se rozhodnout také tak?                                                                                                                                                           

Chceme být sami sobě bohem a odmítnout pravého Boha stvořitele?                                                                              Jeho pravdivé slovo, Jeho lásku a nabídku záchrany?

Satan už šanci nápravy dostal a nevyužil ji.

Prosím, nerozhodněme se udělat stejnou chybu.

Toto si právě Boží nepřítel přeje ze všeho nejvíc a ze všech sil dělá co může, aby co nejvíce lidí neprohlédlo k pravdě a tak uškodil Bohu i nám.

Závidí nám, že my máme ještě možnost záchrany. Můžeme dostat věčný život, slávu božích dětí, pocty, výsady aj. On o to vše už navždy ztratil a čeká ho jen soud a věčná smrt.

V čase který mu zbývá se ještě snaží sebou strhnout co nevíce lidí.

Je zajímavé, proč my lidé neustále točíme a máme rádi filmy o boji mezi dobrem a zlem?                                          Lásce, dobrotě, statečnosti, pomstě, nenávisti, zlomyslnosti, ...                                                                                      Že bychom byli tak pomateni a byly to jen bezvýznamné výplody naší lidské fantazie k našemu pobavení?            Tomu určitě nevěříme.                                                                                                                                                            Nebo že by, jak se říká ,mezi nebem a zemí bylo něco co nevidíme a přitom velice reálné?

Bůh pro nás nechce smrt. Jsme přeci jeho děti/Jeho stvoření.                                                                                    Chtěl by snad někdo z nás rodičů pro své děti smrt?  Proč bychom si měli myslet, že Bůh ano.                        Bůh stále volá a touží, aby každý kdo uslyší, k němu přišel, uvěřil a požádal o Jeho záchranu, která je v Ježíši Kristu. Bůh nás miluje a i přes naši prohru a pád nám nabízí východisko.

Ježíš řekl:    "Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen. Kdo však nevěří, již je odsouzen"

                  "Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království".

Tzn. kdo chce žít s Bohem v božím království, musí uvěřit v Ježíše - v Jeho zástupnou smrt za něj osobně, pokřtít se a přijmout Božího ducha = nový Ježíšův život do svého života/do svého srdce.                                                                                                                                      Tj. získat novou mysl - mysl Kristovu.                                                                                               

Náš život se zde na zemi díky Kristově duchu v nás začne proměňovat do podoby Jeho života.

Protože přebývá v nás, On sám nás vede, dává nám svou sílu k boji s hříchem/ďáblem a přetváří nás do své podoby. Stáváme se Jemu podobný i v dobrých skutcích. Samozřejmě pokud se mu stále odevzdáváme,          Tzn. ve víře mu důvěřujeme/ Jeho slovu, jako On ve všem věřil a důvěřoval Bohu-Otci/ Jeho slovu.                            Bez Ježíše a vztahu s ním se opět dostáváme do své staré pozice neustále padajícího a hřešícího člověka.

Kdo tedy může být zachráněn?

Jaké Bůh stanovil podmínky?

Aby tuto možnost měl úplně každý, tak to Bůh zařídil v podstatě geniálně prosté a jednoduché.
A přesto pro mnoho lidí tak těžké.

Zachráněni pro nebe a život s Bohem můžeme být jedině skrze víru.

Díky Ježíši. Ne skrze dobré skutky - díky skutkům.

Zachráněn bude ten kdo uvěří:

• uvěří v Ježíše Krista jako Božího Syna, který přišel místo nás - místo mě zemřít, abych já mohl žít.

• uvěří, že vzal můj hřích = trest hříchu na sebe. Stal se zástupnou obětí a prolil za mě svou svatou krev, která mě očišťuje od každého mého hříchu.

• uvěří, že zvítězil a třetí den vstal z mrtvých.                                                                                                        Tím také já mohu dostat a dostávám Jeho nový život = Jeho ducha a už zde na zemi, posléze v nebi s ním mohu žít věčný život.

• kdo svou víru vyzná ve křtu.                                                                                                                          Následně dostane a přijme Božího ducha.                                                                                                              Dostává tzv. pečeť Boží a stává se Božím dítětem - božím vlastnictvím namísto ďáblovým.

Ten Kdo uvěří, vyzná svou hříšnost a v modlitbě poprosí Ježíše, aby přišel do jeho života - do jeho srdce.  Odevzdá sebe/svůj život Ježíši a Ježíš jej vyslyší.

Díky Ježíši zde na zemi duchovně přecházíme ze smrti do života / do Božího království.                                              Už  zde na zemi získáváme Boží záruku zaslíbení věčného života.

Naše snaha / skutky hrají též důležitou roly v životě, ale naše jistota vítězství / vstupenkou a zárukou dosažení věčného života je jen sám Ježíš.

Pokud On v nás žije, náš nynější život bude vykazovat Jeho skutky = Jeho život = naše posvěcení.                        Skutky lásky k Bohu a k bližním.                                                                                                                                          Naše skutky mají teď být Jeho skutky. Takový jaký je On, takový jsme teď i my.

PODSTATA JE JEŽÍŠ V NÁS A MY V NĚM.

PAK UŽ TO NENÍ O NÁS, NAŠÍ SNAZE A NAŠICH SKUTCÍCH.

Záleží však jak moc ho milujeme/ jak moc se mu odevzdáváme v poslušnosti Jeho slovu/ Jeho Ducha, aby nás vedl.

Je psáno: " víra bez skutků je mrtvá".

Tak také samotné skutky bez opravdové víry jsou mrtvými skutky.

Víra a skutky jsou dvě strany jedné mince.

Pokud i přes naši víru v Ježíše náš život neodráží/neplodí Jeho skutky ducha = Jeho život v nás (lásku, radost , pokoj , trpělivost , laskavost, dobrotu... ), pak jsme něco správně nepochopili, nebo se Ježíši neodevzdali celý (celé srdce).

Stáváme se buď lidmi, kteří opravdově Ježíše nemilují, tzn. lacině přijali milost a odmítli poslušnost (možná i z nepochopení), nebo jsme naopak skutkaři, zákoníky a pokrytci ve snaze si něco zasloužit.

Pak se v podstatě z křesťanství stává náboženstvím jako každé jiné.

Tj. ve své snaze dobrých skutků, zásluh a různých forem obětí se zalíbit Bohu a dostat se do nebe.

Pokud však opravdu uvěříme a správně pochopíme, co pro nás Ježíš udělal a kým On pro nás je, křesťanství se stává úplně něčím jiným než jakékoliv náboženství.

Křesťanství není náboženstvím v pravém slova smyslu.

Není cestou člověka k Bohu.

Je cestou Boha k člověku a osobním vztahem člověka s Bohem.

Křesťanství jako jediné "náboženství" na světě má samotného jedinečného Boha, který tak miloval svět, který spolu se svým Synem vytvořili úžasný plán pro záchranu člověka. Sám Syn se rozhodl jít bojovat riskantní boj, aby nás zachránil od smrti a byl odhodlán kvůli nám obětovat i sám sebe.    Totéž byl ochoten podstoupit i Otec. Z lásky k nám obětoval svého jediného syna (byl ochoten se ho vzdát), aby každý kdo v Něj uvěří/ věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Všechno pro naši záchranu udělal sám Bůh/Otec a Jeho Syn Ježí Kristus.

My jsme neudělali vůbec nic.

Jsme zachráněni jen díky Boží milosti a lásce.

Pro mnoho lidí je tak těžké této zvěsti uvěřit.

Mají to za bláznovství a pohádku.

Zajímavé je, že neumíme něčemu takovému uvěřit, ale přesto mnozí z nás tak rádi posloucháme a koukáme na pohádky. Asi někde ve skrytu duše máme každý jakési skryté přání. Přáli bychom si, aby tomu tak bylo.

Aby láska a pravda zvítězila.

Avšak to se opravdu stalo.

Je jen na nás, zda chceme a budeme hledat pravdu. Uvěříme-li a přijmeme ji.

Ježíš řekl: "Široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby a mnoho je těch, kteří jí vcházejí.

               "Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo je těch kdo ji nalézá".                                                                                                                                           ( Matouš 7.13-14)

"Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Bohu - Otci než skrze mne". ( Jan. 14.6)

Díky Bohu!                                                                                                                                                                              Uvěřil jsem a pochopil, že jiné cesty k Bohu není.

Jedině Ježíš Kristus / Můj Pán a Spasitel. 

Prosím Boha, abys i ty mohl poznat pravdu.